Důležitým pramenem pro poznání doby vzniku či prvotního osídlení obce Chotěvic v době historické se stal archeologický výzkum na nedalekém hrádku Bradlo u Nových Zámků, který probíhal koncem 60. let. Archeologické nálezy, kupř. zlomky keramiky, unikátní koňské výstroje, zbytky zemědělského nářadí apod., spolu s archivním materiálem spolehlivě zařadily dobu osídlení těchto končin.
Krajina na horním toku Labe byla pokryta až do konce 12. století hustým hraničním hvozdem, který zároveň sloužil jako přirozená ochrana českého státu a neměl být v období česko–polské vojenské konfrontace v 11. až 12. století osídlován. Osídlování znamenalo zároveň klučení či žďáření, tj. kácení lesního porostu, spálení zbytků listí a větví. Tato činnost by znamenala zprůchodnění lesa, lépe řečeno pralesa, které bylo z výše uvedených důvodů nežádoucí. V této nadmořské výšce v podhůří Krkonoš převládal buk s dubem a na písčité půdě borovice.
Kolonizace naší obce nenastala dříve než kolonizace nedalekého Olešnického újezdu, neboť ta postupovala po Labi a jeho přítocích z vnitrozemí nahoru. Olešnický újezd byl kolonizován od prvních desetiletí 13. století řádem německých rytířů. Souběžně s německým osídlením ze Slezska sem přicházelo i obyvatelstvo české z vnitrozemí.
První písemná zmínka o Chotěvicích pochází z roku 1362, a to v souvislosti snejstaršími držiteli vsi Arnolda, Jindřicha a Mikuláše Kolínských. Písemný doklad se zmiňuje o vsi s kostelem a tvrzí, jež byla sídlem zmíněného rodu. V r. 1437 získává ves Hynek Krupňa z Lichtemburku,a to až do r. 1454. Další písemná zmínka o vlastnictví je z roku 1477, v této době je pánem v Chotěvicích Jan z Kozojed.V majetku tohoto rodu zůstává nadále, r. 1515 získává právo Kateřina z Kozojed, na tvrzi, popluží, lidech, na rybnících, mlýnu a vsi Chotobicích. Kateřina prodala ves s tvrzí, se dvory, platy, mlýny, lukami, lesy, rybníky, potoky a řekami Janu z Vartemberka, který opět prodal zboží Chotěvické a tvrz r. 1522 Zdeňkovi z Valdštějna. Touto koupí Zdeňka z Valdštějna připojil Chotěvice k panství Hostinné a tvrz, která již nebyla obydlím držitelů (to již sídlili v Hostinném), ²brzo se sesula a v rumy klesla², jak se píše v díle Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze království českého.
|