Historické památky
Románskogotický kostel Petra a Pavla
Nedá se přesně určit, ve kterém roce byl kostel postaven. Ze zakládajících knih se s největší pravděpodobností nabízí až rok 1384, kdy byl kostel veden jako farní. Za husitských nepokojů začátkem 15. století byl kostel zničen a farář vyhnán. Protestantské náboženství s sebou přivedlo na jistý čas pastory, však netrvalo dlouho a obyvatelé se vrátili k víře katolické. Prvním příchozím, samostatným knězem, který nechal zřídit u vchodu hřbitova kamenný kříž, byl v roce 1787 Johann Schrutek.
V noci z 12. na 13. července roku 1832 se nad Chotěvicemi strhla hrozná bouře a spolu s kostelem byla druhým bleskem zasažena i Kateřinská kaple. Oba objekty byly postaveny ze dřeva, proto během pouhé hodiny lehly obě budovy popelem.
Za nového duchovního Ambrože Šmída se v letech 1835 - 35 znovu zbudoval kostel i Kateřinská kaple. Po něm nastupivší Johan Weber - první kaplan z Hostinného - si však umínil postavit kostel nový, krásný a výstavný. Sám prošel Rakousko, Německo, Itálii a Francii a i přes různé peripetie posbíral peníze na postavení kostela, aby mohl být během let 1861 - 63 zbudován.
Kateřinská kaple
Kateřinská kaple byla postavena na vrcholu kateřinského kopce v letech 1832 - 35. V roce 1961 byla zbourána. Nyní lze na tomto místě nalézt televizní a T - Mobile vysílač, jež je vidět v širokém okolí.
Pomník padlým obětem války
Stavba pomníku byla zadána firmě Barta a Wagner Jaroměř, která ho zhotovila z krásného, čistého hořického pískovce. Slavnostní odhalení pomníku 76 válečným obětem se konalo 14.6.1925. Na poslední chvíli však odřekli všichni řečníci, jelikož pomník nebyl zhotoven u německé firmy.
Pověst o vzniku kostelíku na kopci Svaté Kateřiny
Na kopci svaté Kateřiny se ve starší době udomácnil jeden osídlenec. Přišel k němu čert a ptá se: "Chtěl by sis zde postavit kostelík? je to hezké místo." Osídlenec ale odvětil, že nemá žádné peníze. Na to ďábel pokračoval: "Postavím Ti kostelík do půlnoci, když mi upíšeš svou duši." Muž chvíli váhal, nakonec však smlouvu uzavřel, neboť mínil, že i když bude jeho duše ztracena, přeci jen se kvůli kostelíku bude moci zachránit. Ďábel se pustil do díla a horlivě skládal jeden kámen na druhý. Již nesl poslední kámen, když tu kohout zakokrhal. Přes velkou snahu byl bezmocný a musel nechat balvan upadnout. Osídlenec tedy nad ním zvítězil a po čertovi nám dodnes zůstal balvan s otiskem ruky, na který narazíte při cestě lesem směrem na Debrné.
